Historie Visual Kei a podstyly

VISUAL KEI

je to doslava „vizuální styl“ japonských hudebníků, kteří tímto stylem a hudbou chtěli šokovat. Styl vzniká na začátku 80. let 20. Století a mezi první „zakladatele“ tohoto stylu  patří X-Japan, kteří se inspirovali japonským punkem a americkým metalem. Jejich motto "Psychedelic Violence Crime of Visual shock" účel tohoto stylu podporuje. Dalšími ze základatelů visual kei jsou kapely jako D'erlanger, Buck-Tick, LUNA SEA nebo Color.
Ze začátku se Visual kei potýká s neúspěchem. X svou image byli moc odlišní a nikdo s nimi nechtěl natočit jediný singl. Díky tomu se ale Yoshiki Hayashi (bubeník XJapan) vložil s tím, že založil vlastní nezávislou  nahrávací společnost jménem Extasy Records. 
V roce 1986 pak Dynamite Tommy(zpěvák Color), založil nezávislou hudební společnost s názvemFree-Will, která se tak stala hlavním distributorem visual kei hudby do ostatních zemí mimo Japonsko.

Ikdyž byl Visual kei pořád underground, přidávalo se více a více kapel. Jedni ze zakladatelů , XJapan, roku 1997 oznámili, že kapela končí a 31.12.1997 opravdu zakončila svou éru velkolepým Last live, které se konalo v hale v Tokyo Dome. O tři roky později oznamují další ze zakladatelů visual kei Luna Sea svůj rozpad, a tím končí zlatá éra visual kei. Ale nebyl to konec, současně se zánikem staré éry se zrodila éra nová (mimochodem to byl konec klasickému kote kei)a světlo světa spatřili nové kapely jako Kuroyume, Dir en grey, Malice Mizer nebo Pennicilin. VK začíná pronikat i do Asie mimo Japonsko astává se známým i všude ve světě. Kolem roku 2004-2005 se stává průlomovým, visual kei umělci začínají koncertovat i v Americe a poprvé v roce 2005 jako první koncertovali v Evropě také Dir en grey. Tím se i v Evropě zrodila mánie ohledně visual kei a právě rokem 2004 se zrodil evropský label Gan-Shin.

Styly, se kterými vás tu budeme seznamovat, nejsou zdaleka ani desetinou stylů, které ve visual kei jsou. Je velice těžké je popsat tak, aby vyhovovali každé kapele, která se do toho stylu řadí, proto jsou uvedeny pouze základní informace základního rozdělení, popsání, stylu.

PODSTYLY:

Angura Kei:

1. chikashitsu kei

1. oblečení je typicky japonské, školní uniformy, vojenské uniformy nebo klasická kimona a hakamy, hudba je temná, s prvky nostalgie a stesku

Aristocrat:

1. jejich hudba je temná i světlá, s prvky klasických nástrojů, texty jsou většinou spojené se smrtí, s láskou, která ovšem nekončí dobře nebo s tajemnými příběhy, inspirace sem zasáhla hlavně z viktoriánské doby, ale kostýmy jsou samozřejmě upravované

Ero Guro:

1. shironuri kei, nejsem si sice jistá, jestli tyhle dva styly spojovat, někdo je považuje za jeden a ten samý, jiný by se zhrozil číst je takhle spojené, to samé platí u angury, ale jelikož jsou si styly hodně podobné, rozliší je často jen samotná kapela, podle kterého se zrovna zařadí
2. velmi podobná s anguro, velice často se zamněňují, ero-guro má ovšem jinačí styl líčení, jsou bledí, někdy až bílí s výraznými černými liniemi v makeupu, mohou působit i strašidelně, hudba je velice těžká, temná a složitá k poslouchání, tématem písní jsou tradiční japonské(ať už děsivé, démonské, či normální)příběhy etc.

Iryou Kei:

1. dotkorský/nemocniční styl, kostými tvoří převážně doktorské pláště, obvazy a všechno spojené s krví a operací, hudba je ponurá, vyjadřuje bolest, všechno spojené s nemocničním prostředím.(osobně bych se přiblížila tak maximálně k LuLu, vypadají mile, možná by mě nerozpitvali)

Kurofuku:

1. aneb styl “černých obleků”, kapely se oblékají do formálního tmavého oblečení, vzhled není až tak důležitý tak jako hudba, ta je více pocitová

Kote Kei:

1. též kote kote kei nebo kotei
2. vlastně “původní” , nebo jeden z prvních stylů Visual Kei. Skvěle výstižní jsou například staří X, propracované kostýmy, klade se důraz jak na muziku tak na způsoby oblékání, chování a vyjadřování se. Přesto ale kostýmy nebyl až tak moc křiklavé, později se kote kei vyvinul další styl.

Neo kote kei:

1. též neo kote kote kei, neo kotei
2. je to obdoba kote kei, dns už se kapely jako kote kei neoznačují, dává se přízvisko neo
3. liší se hlavně větší výrazností kostýmu než u kote kei, stejně tak ale je jejich hudba melodická a klade se velký důraz na texty a rytmy(což můžete pozorovat u kapely Phantasmagoria(disband) nebo Lin/Rin-the end of corruption world)

Nagoya Kei:

1. sem se zařazují pouze kapely vzniklé v Nagoyi a okolí, na vzhledu si nedávají moc záležet, na první místo jde hudba, která je nejdůležitější, je temná a pro někoho hůře poslouchatelná(složitá)

Nomuro Kei:

1. “normální” styl, kapely nechodí nijak zvlášť oblíkané, většinou jen normální oblečení a hrajou jakoukoliv muziku, příklad za všechny je kapela Maximum the Hormone

Oshare Kei:

1. jednoznačně nejveselejší a nejbarevnější styl ze všech, ovšem samotní zakladatelé tohoto stylu, Baroque, dali oshare kei duši hlavně díky svým písničkám, které se od tehdy temnějších a melodičtějších kote, kurofuku etc. lišily hlavně melodií a textem, kapela pak nosila normální ale trochu bláznivě kombinované oblečení
2. dnešní oshare kei je převážně hodně barevný a bláznivý styl s tématem lásky, přátelství a denního života(škola, rodina etc)

    Koteosa Kei:

1.  styl něco meti Oshare Kei a neo kote kei,  jsou více vizuální

Toroteru Kei:

1. míchá prvky punku a glamour rocku, oblečení je barevné a veselé, někdy i obyčejné
2. pozná se hlavně díky muzice
3. (ano hide v jedné ze svých ér hrál toroteru pro případné šťouraly a hidefanatiky)

Na otázky jsou nejlepší důvody, a tak:

Kakumei no Kazoku…
            Pocity, otázky, možná, když pochopíte význam těch slov, pochopíte důvod celé naší práce, všeho, co plánujeme udělat nejen pro českou nebo slovenskou republiku, ale vesměs pro všechny, kteří své srdce a svůj život odevzdali něčemu, co jim přináší pocit naplnění, co je zbavuje smutku, co pomáhá a zachraňuje naší mysl. Tomuhle všemu se dá říct jedním slovem…Hudba…to slovo zná jistě každý, jediný jazyk, kterému rozumíme všichni a už jen proto, že nám dává smysl žití a bytí na téhle zemi Vám chceme přiblížit jedinečné zážitky. Ale k věci.

            Občas je dobré začít tím mlhavým způsobem, lidi to podněcuje ke čtení a to je věc, kterou tu kromě zraku a kochání se budete potřebovat. Japonsko, Visual Kei, Harajuku či dokonce i Anime nebo Otaku, slova známá i neznámá. Nás se budou tedy týkat hlavně tři první slova, mimo jiné nejvíce propojení slov Japonsko-Visual Kei-Evropa. Už přicházíte na to, o čem začínám mluvit? Japonská moderní hudba, někteří ví, někteří ne. Ale od toho jsme tu, dát Vám vědět o čem vůbec japonská moderní hudba je a i o tom, že je všude okolo nás, i když jí nevidíte, či v našem případě neslyšíte. Polsko, Německo, Rakousko, Maďarsko, Anglie či dokonce i Česká republika. Ano, všude tady okolo nás jsou a je celkem škoda nevědět něco o tomhle světě, který je od našeho z velké míry tak odlišný, že se někteří chytnou za hlavu, ale někteří tomu i propadnou. Něčemu výjimečnému, co jen tak neuvidíte, neuslyšíte a neucítíte tu dokonalou atmosféru světa, který hodláte prozkoumat. Ale k věci, přímo k té věci, pro kterou jste nejspíše navštívili naši stránku…snad už se to podruhé povede.

            Každý z nás holduje různým druhům hudby, někdo popu, někdo metalu, rocku, prostě podle svého gusta…My ovšem z větší části té metalové/rockové straně. Japonský národ, který prožil zásadní změnu v oblasti hudby v 80./90. letech minulého století, se během těch pár let zásadně vyvinul.  Americká metalová subkultura právě v těchto letech zaujala japonce natolik, že jí vzali, jako obyčejně většinu věcí, za ten svůj „správný“ konec. Díky těmto začátkům(o kterých si budete moci přečíst v článku o historii japonské moderní hudby), nastal úplně nový rozhled, rozhled do něčeho, co jste ještě nikde neslyšeli. Lidé, kteří toto objeví tomu z menší části propadnou. A proč z menší? Někteří lidé jsou prostě lehce konzervativní a odmítají přijmout něco, co je jim cizí, někteří zas jen protože se jim to prostě nelíbí. Japonské hudební skupiny dnes už nekoncertují pouze v japonsku, ale díky vzrůstajícímu počtu fanoušků po celém světě se rozhodli opustit svojí zem a dát svoje myšlenky, pocity skrze jejich hlasy a umění, kterým ovládají kytary, baskytary, bicí, klávesy, housle, violy, violoncella…vlastně většinu těch nástrojů, díky kterým dnes hudba vůbec existuje. Chceme Vám přiblížit tyhle zážitky různými reportážemi, fotkami či rozhovory, když se poštěstí. Chceme Vám přiblížit, jako český street team věnující se právě Jrockum styly a podstyly japonské hudby, informace o kapelách, které ovlivňují již nejen mládež v japonsku. Jsme tu pouze jen proto, abychom umožnili lidem ukázat, jak skvělá jejich hudba je, jak neobyčejná a jak krásným jazykem může japonština v písničkách být. Umožněme ukázat, že i v České republice má Jrock svoje místo a že dokážeme dát najevo, jak si dokážeme užít možnost setkání s lidmi, kteří nám skrz svoji hudbu mohou ovlivňovat náladu, s kterými v uších usínáme nebo trpíme dlouhé cesty do práce, do školy. A proč zrovna Kakumei no Kazoku? Myslím, že teď už je to jasné.

…revoluční rodina.